Pojď, pojď, přestanem’ básnit a budem básní žít!
Jak možno bagatellisovat krásu hmoty
a ignorovat všechna náboženstva
a mythologie a symbolismy a smích sprostých!
Pojď, hrdi nevšimnem’ si mystiky,
pojď pohrdat vlastmi, národností
a davem líných aristokratů, unavených,
neschopných žití, pojď, pojď ze zhouby rychle!
Pojď, pojď, milovat cudné ženy,
Pojď budem’ je milovat zdrženlivě a věrně,
ženy nehezké, v nichž dřímá velký duch
a bratrsky jich vývoj ulehčíme,
by nemohly nám vyčítati ženy!
Pojď, budem’ prostě žít a chleba rozdávat,
by nikomu nebylo líto hmoty,
pojď, vychováme dítě anarchistu,
jež o minulém zví jak o pohádkách!
Pojď, zdeptej klamný cit, pojď, pojď, pojď!