– – – Věčně lidstvo bije v skálu lbí,
dnes vzteku v řvu vzdor hrůzné mocnosti
a zítra vyje v hada pokoře
a smilování syčí ve strachu. –
Hrob čela v ráz bych děsný roztříštil,
já skokem slét’ jsem v propast nesmírna,
a v zhoubu v černém letu šíleném
mne skálí zachytla a vprostřed visím červ.
Zřím odvah bratrů marné zoufalství,
v tmy meteóru mrtvých siný svit,
zřím v hloub a v důl, ni vzhůru nemohu,
zde víchrů ston, tam vzdechy modlení. –