Jsem barbar bezuzdný, jsem děcko černých hor,
jsem cikán bez vlasti,
tmou houštin deru se, jak víchor zajásám
v noc hrůzných propastí.
Brat zvěře v brlozích spím, v křovích, v doupatech
sám s vlky, šakaly,
v dál s mrakem toulám se, kde echem skály řvou,
mne šklebem zlákaly.
V snách dřímám ve stínu v obdivu nad sluncem
a květ rvu v rozmaru,
hrou haluz zapálím a prales k nohám mým
se řítí v požáru.
V ráz pláč mně dusivý, hned rozpustilý smích
tvář vášní rozprýská,
já v pranic nevěřím a vše mi hádankou,
skřít pádím v skaliska.