O manželství, o svatosti,
proklaté duší splynutí,
ach, zlořečeny ty všechny fráse,
o šťastní osli jimi netknutí!
O manželství, to povznáší,
tak zatraceně, tak zatraceně,
když žena se dívá do duše až,
ty do srdce až ženě!
O manželství, ach, jak jsem šťasten,
já najím se a napiji,
čtu sonety tiché pohody pak,
a pak si – odpliji. –
Udřená žena se dlouze dívá
a mlčí, pranic nevyčítá – – –
Eh, vidíš ji, klec, klec, klec
v ní pták zkrvácen vztekle lítá...
Na zemi děcko si, chudáček hraje. –
Co zločin je větší, zabít či zplodit?! –
Nu jisté jsou normy, zákony, česť
a nutno jen v manželství rodit...
Já dobro chtěl, nu, já byl slaboch,
a zatím tři jsem otrávil. –
Dítě se směje. A já se směju,
směju se šťastným, mužným smíchem,
já bych se – křídla má – oh, křídla,
já bych se smíchem zadusil!