O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne,
jenž prazákonem, spoluprapříčinou
ať v slunce soustavu zřím, jež se šine
kol jiné dál neb v mléčnou dráhu jinou
než naše jest, jen život vidím všude,
jenž v lásku ústí, která život plodí.
O není smrti. Já mé, v růži rudé
jež včera žilo, básník dnes, se zrodí
zas zítra, v ne-já snad, leč láskou věčno.
Mžik lásky závrati slast tvoji věstí,
již vesmír má tvé cítě nekonečno –
ne symbol jen, tys, lásko, vrchol štěstí.