Nu, ono se to dalo čekat!
Ta silná vůle musit žít
s života, sebe, všeho smutky
v křesťanství musí zakotvit.
Čech raçou s luzy socialismem
a dědičnost a výchova,
tělesná vlastní disposice,
že křesťana si odchová.
Nu, ono se to dalo čekat,
mé srdce vám to potvrdí,
vášnivá, prudká analysa
že povede i k synthesi!
Dnes nevím, zda-li katolictví,
– snad – jistě vím však, křesťanství,
jež s přírodou se cítí bratrem
a tuší boží otectví.
A usmívá se, raduje se
ví vše, se klidně sebe vzdá
a nepřátelstev zapomene,
žebrákům nohy umývá.
Ach, ano, ano, jak se těším
na dětské znova radosti
ty z květů, ženy, písní, slunce
a vynálezů, z mladosti!
Ach, spal již brzy, teď již, Kriste
dnešního srdce mého rej
a přijď již brzy ke mně, Kriste,
svůj pokoj dej a požehnej!