Na pasekách z křoví buků

Na pasekách z křoví buků pláč zavýsk’ dutý PÍŠŤALY, já ztajen k uchu kladl ruku, jak zvuky se skal padaly

a drolily se do údolí, kde v pomněnkách se potok smál, já naslouchal, sáh’ po koukoli a chrp a máků natrhal,

bych daroval je komukoli – já s rosou jsem je natrhal – – – Utichlo sladké, lkavé kuku, pastýř, jenž hrál, šel do dálí,

v mou a mých květů němou muku has’ měsíc v modři zsinalý – – –