V ráz v klubko pěstě slavně přisaháme,
vy vznešení, již štítíte se lůzy,
vy s hnusem vyžilí, s otroka sprostým heslem,
vám pomstu přisaháme, my věrně přisaháme!
Svou písní skuhravou vám rozkoš otrávíme,
sběř proletářů, věčný pekla zápas,
svou krví nízkou, černou drzé chátry,
vám schlíplé žíly pomstou otrávíme!
Chcem’ žít, být lidmi, jíst chcem’, jíst, o jíst!
Chcem’ žít; hlas náš je lidu hlas, hlas náš je boží!
Ne, dary nechcem’, jenom svoji práci,
jsme živel, běda, kdo jej rozburácí!
Nás miliony, vůdci naši obři
jdou hladovící s námi vaši bozi. –
Jsem průkopník, můj otec dělníkem,
sem bratři v kruh, jsem bídy básníkem!