MOU SAMOTOU SE LÁSKY MIHL STÍN
stín bílý, mnou by poesii v klín,
v klín kráse slétl, písni žal zbyl jen,
jen nadšení a kouzlo, touha, sen,
sen o světle a touha do výšin.
Do výšin, básník modra, jasu syn,
syn slunce, nesmírna že bratr žen,
žen z milostí vlá vůně rozmarín
mou samotou.
Mou samotou, jíž mluví věčna kyn,
kyn touhy světů, všehomíra splyn,
splyn s praláskou, jež nekonečný den,
den, vin v němž není, smutku, klam ni sten,
sten za tebou jen přec vzdých’ ze hlubin
mou samotou.