V zapadlém údolí oněmlý hřbitov zpola rozpadlý:
V kapli mechem zarostlé od zvonů stlely provazy,
na hrobech rozšlapaných pivoňky, břečťan uvadly;
Tam vzpomínka a modlitba v strach, hrůzu zamrazí...
Ohrada samovrahů v bodláčí, v trávě zvolna uhnívá,
plot kolem rozlámán a hrubé kříže zborceny,
smuteční vrba umrlčinou páchne a sosna trouchnivá,
v taj kouta lebka sčeří se, hnát rýčem zdrcený. –
A nebem černé mraky se táhnou a smutná soumraka,
rzí korouhvička krvácí a havran zakráká –
Tam člověku láska hříchem, sláva prach, tvor smrtí jen se chví,
tam bydlí bůh a velikost a věčnosť a zoufalství. –