Mdlý, lásko, já se tebou k CNOSTI zvedám,
jež pravda, čin, co vím a cítím říci,
v zrak životu zřít, lidem, nejen vědám,
v pěst sevřít skutečnost, ač milující.
O z lásky radost tvůrčí, síla prýští,
ať obřadnostem žehná, přepych světí,
ať genij muž z mlh za vidinou v příští,
či žena zpět k ní do pohádek letí.
O láska nevlastní a nenásilní,
v jas slunce hádanka jí sebe těžší
se mění, manželství co vraždí, smilní.
Tvůj, lásko, zjev mně života řád řeší.