Je věčná KRÁSA skrytá v uměních,
v ní tvůrčí prasíly se jeví div,
jím ve všemmíru bez konce tvor živ.
Zpěv ozvěnou zní věčnou sluncí z lích,
tvar větší vždy nemizí v zásvětích,
zpět pakruhem jde myšlénka s hvězd niv,
žár srdcí věčna zrcadlem v své dřív
až z nekonečna světů závratných.
Nejzazších soustav krása poslem tak,
neznámých bratří obcováním všech,
v nás božství nejtajemnější to znak
a spása neklamná nám z žalů, vin,
sfer hudby vysvětlení krása ech,
jí cosi jest, já vteřiny však syn.