Je plané hloubání, já věřím v ČIN.
Byť hluché slovo to, já cením čest.
Dát uhodit se v líc? Ne, má dřív pěst.
Mém běda na šatě je strůjci slin!
Mou ránu sám si měří každý klín.
Chci – svědomí mé; časy: bude, jest.
Strach z žádných mně, dřív volím přímost cest.
Kdo blízek mně, má možnost být můj stín.
Byť prázdný zvuk, mně hodnotou je vlast.
Znám kromě – já – jen tvárnou hmotu, dav,
Ač k smíchu rovnost, lidskost, neznám kast.
Výsledek práce pro mne její hráz.
Znám moc a sílu, není svatých práv.
Čin základ, rozkoš, s ní by vesmír zhas’.