Jak plaché ráno, bosé, stříbrné,
v par vonných jara flór tvář zavátu,
když draperie jitra rozhrne,
tak zlehka šlas v mou, lásko, komnatu,
bys večer v háj můj tichý vavřínů
hořela léta oblak v brokátu,
pak večernice rovna leknínu,
když podzim v nebi zlaté kosatce
měsícem kosí, zašlas v hlubinu,
by ROZPLYNULAS V BÍLÉ POHÁDCE.