Já nezvu jménem tajemství,
mu NEVÍM jména.
S neznámem sám vždy hovořím
zbožností,
milostí,
uměním,
snění hrou
a žízní bezmeznou
se opít Vším.
Od hlubin ledví v hlubiny hvězd
knih knihou mou ves vesmír jest.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Já nezvu jménem tajemství, · Adolf Racek · Poetry Cove