Pavouku, pavouku, pavouku černý
opřádáš sklepení stříbrnou nití – – –
Na okna záclony koberců hustých
na díry s mřížemi nad vězni věsíš.
Jestli mne uvrhnou do věže v pouta,
nebudu první a poslední také,
prosbu jen jedinou, pavouku, vyslyš! – – –
– – – Kdybych tak sešílel, Ježíši, sešílel!
Od věků mlčenliv tajemství nezraď,
přišli by blbci a vytylí kněží
k nuzáku bez ducha s chechtotem, hrozbou:
Pomstou hle Jehova zasáhl červa!