Až zcepením, já nechci míti hrob svůj
na hřbitovech a v společenství mrtvých.
Chci slyšel ohlas života, jenž hýří vášní, mocí,
jenž zpívá, modlí se a klne, jásá, zuří.
Chci na korsu mít hrob svůj, promenad slyšet hukot,
ne moře, pouští ne, jen lidí, jenom lidí!
Jich smích a radosti a chvat a vynálezy
a svěží novinky a objevy a vřavu!
Chci v předsíni být bílé velkých domů,
kde bydlí dělníci a nevěstky a časopisy.
V divadel předsíních chci míti hrob svůj
a pod perrony slyšet náraz strojů
a výskot továren, tramvají, vozů hřmění,
jen na hřbitov mne nedávejte k mrchám!