Les zšeřený, list pod nohou,
večerní mraky plují oblohou,
rozteskněn, sám, a vzpomínkami sklán,
jdu sám.
Zda v cestách mých se jednou vyjasní,
a na mém trní růže vykvetou,
zda rozvijí a zavoní,
zda hvězdy blíž se k snům mým nakloní
a zaplanou v noc mou,
i v mou?
Duši mou lačnou, kdo ji ukojí,
kdo rány rudé zlíbá, zahojí
a kdo dá odpověď?
Les zachmuřen, vše mlčí a vše sní.
Jak by se bály, mraky poslední
prchají v šeď.