Tak šero bylo mnoho, mnoho dní
a nebem vlály trosky praporů. –
Bez tepla chvíle jsou a zůrodní,
z propastí vzrostou květy nahoru.
Příchodem modra teskno bylo mi.
Plakala duše v slunce požárech,
jako když klenby někdo prolomí,
kam ukrýt’ chtěla utýraná vzdech.
To světlo bylo prudké v dopadu.
Vše zničeno, co v temnu chtělo kvést.
Já nedozpíval svoji balladu
a rozpučelou zlomil ratolest.