Večerní, dlouhá idylla,
má duše tak ji vysnila:
Na širém nebi vzkvete len
a žlutý měsíc u oken.
Já pak Vám tiše řeknu: Ty.
To budou lampy shasnuty
a měsíc zádumčivý jen
se bude toulat’ u oken.
Šero se zjiskří polibky
a změkčí kyvem kolíbky,
tré duší splyne v sladký sen
a měsíc vzdychne u oken. –