Dny přijdou na tě takové,
kdy umdlený a v slabosti,
jako bys kříž svůj nemohl
již na Golgotu donésti.
Není to touha zoufalá,
máš víru v silná jitra, dny,
jen někam chtěl bys utéci
v kraj pohřbený a vzdálený.
A složit břímě trpkých snů –
a zapomenout na chvíli.
Necítit času divý spád
a vln, které tě znavily.
A vrátit se pak navečer,
když hvězdy šerem zahoří.
Odvázat člun a s písní dál
plout v bludná svoje zámoří.