Přijde noc jednou těžká tmou
a skloní se ti nad hlavou,
mlčící noc a beze hvězd.
Pak sny své dále nesmíš tkát
a marno bude žalovat,
že ve dveřích se zjevil trest.
Raději vyjdi před svůj dům
a podej ruce hříšníkům
na znamení, žes zbloudil z cest.
To budou chvíle nových dní,
ty musíš, než se rozední,
již zkrvácenou přinést pěst.
Životem jedním nelze žít.
Požáry musíš založit
a všechno slabé do nich vnést.
Vyvážit svoje dobro zlým,
vzepřít se snům svým chorobným
a z jejich hrobu vzkvést.