Přijde noc jednou těžká tmou
a skloní se Ti nad hlavou,
mlčící noc a beze hvězd.
Pak sny své dále nesmíš tkát’
a marno bude v prázdno štkát’,
že ve dveřích se zjevil trest.
Raději vyjdi před svůj dům
a podej ruce hříšníkům
na znamení, žes zbloudil z cest. –
To budou chvíle nových dní,
Ty musíš, než se rozední,
již zkrvácenou přinést pěst.
Životem jedním nelze žít’.
Požáry musíš založit’
a všechno slabé do nich vnést’.
Vyvážit’ svoje dobro zlým,
vzepřít’ se snům svým chorobným
a z jejich hrobu vzkvést’.