K loži mému,
horečkou prohořelému,
přátelé dobří přicházejí,
nejdražší dary přinášejí:
Podzimní vůni země,
pozdrav širého světa
a nejtišší úsměv.
Přátelé dobří ze dveří jdou,
ale smutku mého
od věků navršeného
neunesou.
Těžká hlava
za vámi ve snu se propadává
až ke dnu noci a víry.
A spolu jak temným městem jdeme,
klid svatý v srdcích nalezneme
pro krásu jitra, jež se přiblíží,
až všichni umřeme na kříži.