Zapomeň na lásku, ušetři žáru svých retů,
chci jen tu ruku chladnou.
Sevšední rozkoše a růže šílených vznětů
do zimy zvadnou.
Přišel jsem, milenec, kterého nikdo rád nemá,
a mrazí moje ústa.
Oči mé bez ohně, láska má hrobově němá
v hoře jen vzrůstá.
Chci jen se zachytit’. Marno je líbat’ mé čelo,
v soucitu výsměch cítím.
Zadrž mě chvíli. Je večer. Kam tolik jich spělo,
i já se sřítím. –