Přišla jste a odešla jste,
moje neznámá.
Sesmutněly cesty v lese,
podzim po nich listí třese
a má touha lká.
Zástěrka se nezabělí,
nikdo nezpívá,
sám jen sedím na čekání,
oči moje bloudí v stráni
a má touha lká.
A když mlhy houstnou s šerem,
vždycky se mi zdá,
že laň bílá přišla ke mně,
a v těch jejích očích němě
že též touha lká. –