Někde daleko
přibit na skále Promethea,
šlehán vlnami
temně hučícího moře,
s rukama rozpiatýma
počítám své dny.
Unavenýma očima
hledím
v pláň mořskou
a ústa, která nemají slov
pro kletbu,
umdlela a mlčí.
Orel Prometheův
je mrtev i s bohy.
Oceán skoupě
ukrývá svoje vzpomínky na dně
a nerodí báje.
Žízně bolestí,
nevěře ve vykoupení
na skále Promethea,
šlehán vlnami
temně hučícího moře,
počítám své dny.