Oči, které jsem za okny rozsvěcela,
dohořívají.
Cesta k prázdnému domu
zarostla nocí,
když jsi nepřišel.
Ale dveří jsem nezavřela,
neboť ruce mé
neunesou té myšlenky.
Já sama jsem ti život dala
a nemohu jej vzít, třeba bys mrtvý byl.
Nad zabitým jsem lásku proplakala
a z víry jiný jsi se narodil.
Už nejsi můj. Jdeš světem bez domova
a k smutným lidem přijdeš všem,
na nebi večerním kříž hrobu tvého prostý
v strom velké naděje vyroste do oken.