Můj román spěje ku konci,
jak krátký byl a fádní.
Smích. Slzy. Zcela všední bol
a tempo promenádní.
Pod okny vichr posměšně
trilkuje na pikolu;
čas odejít. Chci poslední
jen dopsat’ kapitolu.
Žel, že ni ona nevzruší
svou dikcí monotonní.
Ze zvyku okna dokořán
a umíráčkem zvoní. –