Elso Maria,
ty, kterás po celý rok
prodávala sladké půlhodiny nocí
v osvětleném domě,
Elso Maria!
Stíny zapomenutých tiše v dáli jdou.
Nikdo neví,
že pro tvé ruce v klíně,
bledé a zamyšlené
přistálo k zemi večerní slunce
a dýše na ně
sen teplých růží.
Vy stíny, tiše, tiše cestou jděte.
Až zavřeš oči
a hroty svých prsů
se dotkneš
vzdálených hor,
tvé slzy
na semknutá kolena padající,
Elso,
komu otevrou?
Komu otevrou,
Maria?