Slyšel jsem na horách kohosi plakat’,
tak bolestně, upřímně, lítostně plakat’ –
až sama ozvěna stajila dech,
jako když vězně pláč v zčernalé věži
prosebně zakvílí k ledovým strážcům,
mlčením zatřese v šedivých zdech.
Do hor jsem vystoupil, volal a volal,
nikdo se neozval v rozpuklých skalách,
větrů jen divoký chechtal se řev –
vězení našel jsem studené, prázdné,
rezavé okovy, v nádvoří pustém
na tvrdé dlažbě se svítila krev. –