Milovat’ chtěl bych někoho,
jenž přítele již nemá,
jenž zbloudil z cest a zapadl
a srdce zdrásané má.
Milovat’ chtěl bych očí dvé,
jež vyhořely pláčem,
jež rády by se zachytly,
však nevěděly, na čem.
Přinesl bych jim za věno
svou duši, plnou vzdechů,
a jejich slzy zanes bych
pod svoji šerou střechu.
Stisk’ bych tu ruku mozolnou
a zlíbal krve stopy
a zhojil všechny rány pak,
jichž nikdo nepochopí. –