Ty skráně moje vychladnou
a dozní píseň krve mé
a oči v důlky zapadnou,
v tmu záhadnou, v tmu záhadnou,
tak v umírání upřené.
Skloníš se bledá nad mrtvým,
zachytneš hlavu do dlaní,
ten mrtvý hoch kdys býval Tvým,
pro smutný život klidný rým
mu na rtech zůstal v usmání.
A nic se v tichu nepohne.
Minulost. Život, Smrt a sen. –
Tvá ruka vlas mi rozhrne
a ve vzpomínce vzdálené
zrak na všem utkví zarosen.