Svou lásku, k níž laik závistivě mlčí, na kterou církev stanoví klatbu,
někam si odnesli za prkenou hradbu. –
Dva tajnosnubné květy v modré noci slavily horké orgie citů. –
Na nebi měsíc. Topoly z malachitu. –
A cvrček někde s dávkou ironie drobnými prsty do ticha luskal.
Vítr se odplazil v tmách – zaskučel u skal.
Dvě kleté duše vyrostly až k nebi. Morálek stěžně duněly pádem.
Kdo jsou ti smělci? – Jen dva vyssátí hladem. –