Ó, vrať se ke mně, matko písní všech,
jež v mladosti jsem tebou nadšen zpíval,
ty poezie, které v zlatých snech
jsem ve tvář, v oko plamenné se díval.
Ó, vrať se ke mně, den se nezatmíval,
ni květ nevadnul, tvůj kde vanul dech,
co mrtvé bylo, život zas prochvíval,
má duše v zašlých čtla i příštích dnech.
Kde hudba sfér zní, ty jsi s duší mou
pak v podsvětí zas bloudívala děsném,
tys děla mně, proč v plesu ňadra dmou
a v bolu proč se svírávají těsném.
Ó, nedli dél, mé ráje svadlé jsou,
ty vrátíš se a v písních rozkvetou.