Jest širá pláň a tichá noc je po ní,
a nad ní oblak druhý oblak honí.
Tu dole všecko klid, ve výši větru bouř,
můj oheň shasíná, ve výš se nese kouř.
Můj oheň shasíná, však v duši dále plane,
nechť s oblak vysokých, nechť s oka krůpěj kane.
Můj oheň shasíná, jej krůpěj uhasí,
má duše plane dál, ji krůpěj nespasí.
Ten oheň v ní by plál i na dně ve moři,
ten v duši mojí žal jen hrob jej umoří.