„Šotek v našem domě kuje,
zlatá moje holčice.
Pečení nám připaluje,
převracuje stolice,
polívku zas přesoluje,
mísy hází s police.
Kdybych já ho jednou stíh,
ten by asi na vždy ztich.“
„„Tatičku můj znejmilejší,
nic to není platno vám,
ten váš hněv ho neskonejší,
dobrou toho známost mám,
jenom ten pan farář zdejší
zažehnat ho může sám,
mně i pro vás k radosti
to tou sedmou svátostí.““