Jest naše vlast jak země u moře,
kde nad břehy se vlna vypíná,
jen láska národu a čela jeho znoj
ten zhoubný proud na mezi zaklíná.
A vlna bije o hráz lakotná,
by zvětšila tu velkou říši svou,
již klesá hráz, s ní tisíc životů,
a ti, co zbyli, nové budujou.
Ó, lide můj, tvé hráze přeslabé,
jest moře výš, ty pod ním hluboko,
ó povznes vlast a sebe, lide, s ní
již nad vraždící vlny vysoko.
Pak nechť si bije vlna o skály,
ty klidně budeš zříti na vzteky,
jež v pýše chtěla tebe pohltit,
nechť v hloubi marně zuří na věky.