Ta naše vlast jak země u moře,
kde nad břehy se vlna vypíná,
jen láska národa a ruka úsilná
ten zhoubný proud od mezí zaklíná.
A vlna bije o hráz lakotná,
by zvětšila tu velkou říši svou,
tu klesá hráz, s ní tisíc životů
a novou druzí pracně budujou.
Ó lide můj, tvé hráze slabé jsou,
vysoké moře a ty hluboko,
povznes svou vlast a sebe, lide, s ní
nad vraždící to moře vysoko.
Pak nechť si bije vlna o skály,
ty klidně budeš zříti na vzteky,
ve pýše chtěla tebe pohltit,
teď v hloubí marně zuří na věky.