Bylo jaro, bylo,
skřivan v poli zpíval,
když pán Bůh tu lásku
ve světě rozsýval.
A ta láska boží
tam na skále svadla,
tam zas podlé cesty
v kořist ptákům padla.
Tu zase ji ostré
udusilo hloží,
tam ve pláni svadla
mrazem láska boží.
A co ještě zbylo,
někdy letem zkvete,
málo jest, ach, málo
lásky boží v světě.