Hle, bouřným mořem letí koráb můj
a vlna k nebi, v propast metá jím,
i praská stožár, plachta trhá se,
a proudy ženou loď mou úskalím.
Tak blízko smrt a vlast tak daleko,
tak hrozná smrt a život krásný tak.
Loď troskotá se, tůň se rozvírá,
a k nebi pne se bez naděje zrak.
Ó, žití mé, ty moře bouřlivé,
ó, lásko má, ty vetchá lodi má,
střed moře žití nesla láska mne,
teď zeje tůň a koráb troskotá.