Po bouřném moři letí koráb můj
a vlna k nebi, v propast metá jím,
i praská stožár, plachta trhá se,
a proudy ženou loďku úskalím.
Tak blízko smrt a vlast tak daleko,
tak hrozná smrt a život krásný tak,
loď troskotá se, tůň se rozvírá
a k nebi pne se bez naděje zrak.
Ó žití mé, ty moře bouřlivé,
o lásko má, ty vetchá lodi má;
nad vlnou žití nesla láska mne,
teď zeje tůň a koráb troskotá.