,Holka, nechoď ze světnice!
Kolem statku večernice
chodí, jak se tmí.‘
„Ani krokem, milá máti,
vždyť Ty víš, jak znám se báti.“
Inu – to se ví!
Šla matička, šla už spáti,
dceruška chce peří dráti,
v statku všecko spí.
Zanechalo děvče peří.
Kam pak, holka, kam z těch dveří?
Inu – to se ví!
Lhala máti, v hrdlo lhala,
večernici nepotkala,
nesešla se s ní.
Kdo však přece kolem chodil,
kdo se s holkou sadem vodil?
Inu – to se ví!