Znáte strýčka Aťsisi?
Ne. Nic na tom nevisí,
jemu je to jedno!
Ať je dobré, nebo ne,
sklence hledí ve dno;
když v ní rozum utone,
nebývá mu bědno.
Připij mu, s ním vejskni si:
„Aťsi, aťsi, aťsisi!“
,Mráz je, strýčku.‘ – „Aťsisi!“ –
,Čtyři zmrzli za Lysí.‘ –
„Co mi po tom, jářku?
Mrtvý mrtev, živý živ,
k čemu pro to nářku?
Zmrznouť v zimě, to je div
leda pro kovářku.“ –
,A, což sám tak abysi –‘
„Aťsi, aťsi, aťsisi!“
,Velká voda! –‘ „Aťsisi!
Či snad slavné komisi
na mozek se vrhá?“ –
,Seno z luk Ti bere, běž! –‘
„Bloud jen slovy mrhá.
Chceš-li dík, mé volky těš!“ –
,Však i louku trhá!‘ –
„Louku? Nač mám zápisy?
Aťsi, aťsi, aťsisi!“
,Soused hoří!‘ – „Aťsisi!
Já teď sedím u mísy,
haste, koho pálí.“ –
,Běda! Dům Tvůj také chyt’!‘ –
„Tak? Nu, shoří, má-li.
Však ty staré zdi a kryt
pro myši jen stály.
Nestarám se o krysy,
aťsi shoří, aťsisi!“
,Okradli Tě!‘ – ,,Aťsisi!
Aspoň vše když vzali si,
nebude co hlídat.“ –
,Kterak ale dále žít?‘ –
„Chceš-li se mnou jídat?
Však se budem dobře mít,
bídu s nouzí střídat.
Jak? Že bychom dali si?
Aťsi, aťsi, aťsisi!“
,Těžce stůněš.‘ – „Aťsisi!
Pro mne doktor předpisy
nemusí se trudit.“ –
,Ale smrt! O, považ jen!‘ –
„Br! ta bude studit;
po soudný však za to den
nemusím se budit.
Když i ten mne nevzkřísí –
aťsi, aťsi, aťsisi!“