Vzal pod paží si housle své
a zatočil si holí.
Ach, Bože můj, kdy sklamáno
jak srdce v těle bolí.
A zašel někam do světa;
kdo ví, a kdo se táže,
ji u oltáře zatím kněz
již s hochem jiným váže.
Noc pozdní byla, zimavá,
kdy setkali se spolu
kraj mostu žebrák s žebračkou,
a bol rozuměl bolu.
Tam podali si pravice
a zaplakali sobě,
pak v svět se opět rozešli
a sešli zase v hrobě.