Ó, nedřímej už v prsou, písni má,
mně teskno tak, má písni, zbuď se, zbuď,
již strhej pouta, rozkyp moji krev,
a jasno zase v moji duši buď.
Ó písni má, rozepni perutě,
v klid jimi zašum tížící mé dny,
již k výši vzleť a s tebou duše má
a s tebou srdce mé a jeho krásné sny.
Tam ozáří vás slunce paprsky,
žár jeho ve vás život rozhřeje,
vám jasný blankyt sdělí barvu svou,
vzduch volný pak vás světem rozvěje.
Však potom vraťte se zas v prsa má,
svou dejte sílu jim a snažení,
pak tělo mé se vzchopí ku činu
a budem všichni, všichni blažení.