Loď pluje tiše po řece
a čiré temno kolem,
v tmu zírá temná postava,
to král jest se svým bolem.
Což temná jest ta pozdní noc,
což temno v duši krále,
však minulost a budoucnost
mu tmavší neskonale.
Pluj člune čirou nocí v dál,
kam proudy nesou tebe,
král veslo ztratil u víru
a víru ztratil v sebe.
Zda ví, že po něm lačny jsou
již dávno proudy tmavé,
ten král, jenž tmou a bez vesla
v tom člunu po nich plave? –