Pod kostelní kruchtou tají
stařena šat chudinký,
pustým chrámem rozléhají
smutné se dnes hodinky.
Na trojhranu při oltáři
třináct svící temně září,
s žalmů dumou hlasnou
po jedné vždy hasnou
k výši od dola.
A již plápolá
ze všech spolu
na vrcholu
jediná!
O, vy žalmy! Život dal mi
k vaší temné řeči klíč,
všecko štěstí pochoval mi
s vámi hrobníkův již rýč.
Kol mne co se dítek smálo,
co, ach, drahých očí plálo!
Sotva pláč můj bědný
stich’, kdy stměly jedny,
druhé, třetí zas,
všech až svit mi zhas’!
Zem je skryla,
já jen zbyla
jediná!