Napij se, bratříčku,
napij se z hluboka,
kdo ví, co bude z nás
do dne a do roka!
Kdo ví, co bude z nás,
bratříčku, po letě –
bez sladu, bez chmele
co pak je po světě!
V korbeli spojena
hořkosť se sladkostí,
jako v tom životě
rozkoše s žalostí.
Přihni si z plna jen,
nepřestaň na doušku.
žízní se mořiti
zanechej svatoušku.
K čemu jsme na světě,
ne-li snad k užití?
K čemu nám pivo jest,
ne-li snad ku pití?
Žíti a pivo pít,
pokud dá hospoda,
v tom všecka moudrost je;
dopij jen do spoda!
Do spoda, do dna jen,
dokud máš nalito,
soudek až zazvoní:
„Dopito, dožito!“