Chaso naše! chaso naše,
proč pak jsi tak nedbalá?
Kolem tebe bouře hříme,
však tvé srdce stále dříme.
Matka kvílí zoufalá:
Zbuď se, chaso ospalá!
Chaso naše, chaso naše!
kde ta krev tvá ohnivá?
Kolem požár blíž i dále,
však tvá krev jest vlažná stále.
Nářek matčin zaznívá:
Zakyp, krvi lenivá!
Chaso naše, chaso naše!
dosti měla’s pokoje!
Vrah ti šíji v jarmo sklání,
volnost naše v umírání,
v poutech čin a slovo je:
Vzhůru! chaso, do boje!